Co za peníze od Kuřete pořídíme?
Díky podpoře budeme moci realizovat výjezdy za dětmi do zařízení ústavní výchovy, kde nabízíme individuální konzultace, terapie, praktické semináře a skupiny osobnostního rozvoje. Zároveň uskutečníme víkendové sociálně terapeutické a nácvikové pobyty, kde pracujeme na celkovém osobnostním rozvoji dětí a mladých lidí z dětských domovů. Cílem je, aby nebyli závislí na systému sociální pomoci, měli předpoklady zařadit se na trh práce, byli zodpovědní za sebe a své jednání a vedli samostatný život bez konfliktů se zákonem.
Přečtěte si příběh Petra
Petr (18 let) s námi začal spolupracovat ke konci roku 2014, kdy přišel z Klokánku do Dětského domova, společně se svým mladším bratrem. Matka se o své děti nebyla schopna postarat, měnila bydliště, a kluci často zůstávali sami doma. Otec žil v zahraničí se svou novou rodinou. Petr se o mladšího bratra staral, ale když už to bylo neúnosné, sám šel za sociální pracovnicí a řekl jí, co se doma děje. Poté byli oba chlapci odebráni z rodiny a umístěni do Klokánku.
Celá situace byla pro Petra velkým tématem, jelikož si toto své rozhodnutí po čase začal vyčítat, i kvůli bratrovi. Oba chlapci chtěli domů, byl to Petrův hlavní cíl. Pracovali jsme proto na tom, že není jeho vina, že je v dětském domově. Byla velmi důležitá výrazná podpora.
Další oblastí, na které jsme pracovali, byl jeho vztah s bratrem, který byl kvůli umístění do dětského domova narušený. Pocity viny, výčitky a naštvanost si pak Petr často vybíjel na ostatních, byl výbušný, až agresivní. Práce s ním byla intenzivní, a to jak v rámci individuálních konzultací, tak během skupinových aktivit při nácvikových seminářích, skupinách osobnostního rozvoje a zejména pak v rámci víkendových sociálně terapeutických pobytů.
Petr byl společenský a aktivní, často však neměl náhled na své chování. Proto bylo důležité mu tyto náhledy na něho a jeho chování poskytovat. Tím, že si k nám našel cestu, vyhledával naši pomoc a podporu v těžkých chvílích, tak od nás a postupně i od ostatních dokázal přijímat i kritiku. Vážil si naši otevřenosti a upřímnosti a jak sám řekl, s námi mohl být sám sebou a na nic si nehrát. Dokázal se vyrovnat s tím, že se domů k mámě nevrátí a není to jeho vina. Vztah s bratrem je pro něho důležitý, má ho rád a ví, že je to jeho nejbližší člověk. Pracoval na své agresivitě, kterou dostal pod kontrolu, a věděl, že když už je toho na něho hodně, tak se na nás může kdykoliv obrátit.
„Děkuju za vše, co jste pro mě udělali. Dali jste mi toho hodně, všechno to, co mi pomohlo k uvědomění si spousty věcí. Mám vás rád.”